Obsah:
- Vztah nadváhy, obezity a akutního infarktu myokardu (IM) není vždy zcela přímočarý.
- Ve hře jsou různé faktory
Velmi často navíc – vzhledem k diabetické polyneuropatii – přicházejí nemocní s již významným postižením koronárního řečiště, ale při absenci subjektivních obtíží, včetně stenokardií (bolestí na prsou), takže jejich aktivní depistáž je obtížná. Dalším rizikovým faktorem je neléčená hypertenze. Diabetici mají 2–3× vyšší riziko vzniku srdečního selhání, protože se vytvářejí podmínky pro remodelaci levé komory v důsledku chronického postižení myokardu neinfarktové oblasti a na základě vysokého výskytu těžších forem diastolické dysfunkce levé komory. Diastolická dysfunkce levé srdeční komory poté brání řadě kompenzačních mechanismů srdečního selhávání, a tak již relativně malé snížení ejekční frakce levé srdeční komory může vést k rozsáhlým klinickým projevům srdečního selhávání.
Vztah nadváhy, obezity a akutního infarktu myokardu (IM) není vždy zcela přímočarý.
V mnoha validních studiích byl potvrzen přímý vztah mezi body mass indexem (BMI) a infarktem myokardu, ale v řadě jiných také validních studií toto potvrzeno zcela nebylo (tzv. parodox mírné obezity u ischemické choroby srdeční, kdy dotyční pacienti při vysoké pohybové aktivitě neměli výrazně vyšší riziko). Na akutní nebo pokračující infarkt myokardu zemřelo např. v roce 2016 v ČR 2693 mužů a 1980 žen, BMI byl v průměru v rozmezí nadváhy až lehké obezity s ohledem na věkovou kategorii. Výsledky metaanalýzy studií, která zahrnula 36 803 osob, z toho 14 883 nemocných s akutním infarktem myokardu, však ukázaly, že jak nadváha, tak obezita zvyšují riziko akutního infarktu myokardu, a že jsou proto nezávislým rizikovým faktorem IM. Přítomnost metabolického syndromu (který zahrnuje abdominální obezitu) zvyšovala 2×kardiovaskulární a 1,5× celkovou mortalitu.
Ve hře jsou různé faktory
Situace je ve světové literatuře hodnocena z více úhlů pohledu, protože také velmi nízký BMI ((spojený s malnutricí) byl spojen s nárůstem rizika kardiovaskulární příhody a úmrtí u nemocných po perkutánní koronární intervenci. U nemocných s nadváhou/obezitou po infarktu myokardu bez elevace úseku ST na EKG byla celková dlouhodobě sledovaná mortalita při redukci tělesné hmotnosti a dalších léčebných opatření dokonce nižší než u nemocných s normálním BMI.
Je třeba dodat, že poměr pasu a boků (WHR) má vyšší signifikanci pro další osud nemocných po infarktu myokardu než BMI.
Prof. MUDr. Vladimír Teplan, DrSc
internista, nutricionista, obezitolog
Je tedy nepochybné, že včasná redukce rizikové nadváhy a hlavně viscerální obezity vyšších stupňů představuje velmi významný léčebný postup, který v dlouhodobém horizontu zlepšuje životní prognózu pacientů a umožňuje prodloužit stabilizované údobí střední a vyšší věkové dekády. Dietní program spojený s úbytkem viscerálního tuku je tedy nejenom záležitost „kosmetická“, ale především léčebně-preventivní.
